Teroristické předsudky
Může snad za to činnost muslimských radikálních ozbrojených skupin, že si obyvatelé Evropy a zvláště pak obyvatelé USA vytvořili ve svých mozkových záhybech asociaci ARAB = MUSLIM, MUSLIM = TERORISTA. V prvním spojení se daleko od pravdy nevzdálíme, ale spojení druhé je hloupý předsudek. Zatímco spojení ROM = ZLODĚJ je rasistické a odsuzováno společností, pak spojení MUSLIM = TERORISTA je bráno jako prestižní výrok pro vstup do vysoké politiky. Popírá-li někdo to, že by všichni muslimové byli teroristi, pak je to buď člověk zlý, který s nimi sympatizuje nebo chytrolín, který do toho zbytečně moc pitvá. V redakci jsme se dohodli na tom, že Muslim není to samé, co terorista a z této dohody vyplynul i tento článek.
Především terorismus není jen záležitostí Muslimů, ale většiny radikálních skupin jakékoliv frakce. Zatím, co se teď upírají oči na arabský svět, pak ostatní teroristi si spokojeně a tiše kují své pikle, neboť právě teď nejsou na mušce. To je první fakt, na který je nutno upozornit.
Terorismus je činnost takových skupin, kterým ve své podstatě nezbývá už nic jiného. Nemůžou se postavit do otevřeného válečného konfliktu, protože by bylo po nich dřív, než by se seřadili. Nemůžou veřejně hlásat své názory, protože jsou v rozporu s demokracií a demokracie, ostatně jako každý jiný režim, dovoluje svobodu slova jen do té doby, dokud není mluveno proti ní. Teroristický útok je vlastně nejúčinnější prostředek jak na sebe taková skupina upozorní a cílem je vždy Achillova pata, tedy bezbranné obyvatelstvo. Ano, kdyby zaútočili na vojenskou základnu, nebyla by to taková rána. Těmito slovy nechceme terorismus obhajovat, ale snažíme se laicky vysvětlit jeho podstatu.
Důvod, proč se vytvořilo tolik teroristických skupin v muslimském světě je prostý. Díky svému černému zlatu, byl arabský svět vždy středem pozornosti velmocí jako Británie, Francie a později USA. Necelých sto let je drancována a politicky ovládaná. Staré zřízení ustoupilo novému kolonizačnímu. Tradiční společnost byla rozvrtána, téměř zničena. Všechno tak nějak vycházelo, ale najednou… Ony mocnosti, jako symbol své velkorysosti, daly těmto zemím autonomii. Ponechaly státy ve víru anarchie a chaosu (představte si, že by teď veškeré státní orgány a orgány samosprávy odešly). Do vedení se hned vložily „děti kolonistů“, bývalí vojáci, přisluhovači a podobně, kteří nechtěli, aby země vzkvétala, ale (neboť pro ně byla cizí) jednoduše jí začali zneužívat (tedy další drancování, útlak atd.). Nutno podotknout, že většina těchto svrchovaných vládců byla dosazena právě těmi, kteří je teď svrhují. To si pak běžný rolník rychle vychová nenávist vůči západu a bude následovat prvního, kdo mu řekne: “Hej, Ali, tady máš samopal a pojď bojovat za naší věc.“ Když si někdo prostřílel u nás cestu do exilu v době „komunismu“, je teď hrdina. Najednou málokdo přemýšlí o životě vojáka, který sloužil na hranicích a doma měl dvě děti a ženu. Rodina přišla o tatínka, který jí živil.
Dospěli jsme tedy k názoru, že teroristou se člověk nerodí, ale stává se jím postupem času. Není to však rozhodnutí, které by vypadalo asi takhle: „Hm, tak budu prodávat noviny nebo budu terorista? Asi si hodím mincí.“ Na to, aby se člověk stal teroristou, je třeba víc. Přesvědčení. Přesvědčení z vlastní vůle („Tátu zabil americký voják, bráchu zabil americký voják, ségru znásilnil americký voják a máma se psychicky zhroutila, když zemřel táta, brácha, ségra přišla znásilněná a její stánek s korálky přejel americký tank.“) nebo přesvědčení z jiné strany („Kdo myslíš, že ti zabil tátu? Kdo ti zabil bráchu? Kdo ti znásilnil ségru? Proč se ti zhroutila máma? Kdo za to může? Americký voják! Budeš tady jen tak sedět a klidně koukat na to jak stejný osud potká ostatní? Nedovol to!“). K tomu, aby někdo někoho přesvědčil nastartovat dráhu profesionálního teroristy, nestačí být dobrý řečník, ale je třeba, aby přesvědčovaný měl důvod, pohnutku. Nikdo, kdo by se měl dobře (Každý den přijde Američan a vypráví nám srandovní příběhy, tátovi pomohl vybudovat prosperující podnik a poradil mu jak prorazit na zahraniční trh.“), nepůjde k teroristům.
Nicméně je, co je a už se to prostě nezmění. Teroristi jsou a představují skutečnou hrozbu. Musíme se ale zbavit předsudku, že každý Muslim je terorista a nenávidí západ. Tento předsudek v nás zažehly media. Ano. Pořád slyšíme, co kdo provedl a koho zabil, ale už neslyšíme zprávy typu: „Ali Mahmed Ibn Rašíd, Muslim žijící v Mnichově, každý den chodí do dětských domovů, kde dětem předčítá pohádky, pořádá pro ně sportovní akce atd.“ Ne, na takovou zprávu skutečně narazíme jen zřídka a není to tím, že by se to nedělo. Nepíše se o tom, protože to není zajímavé a nikoho to ze židle nezvedne (Kolik z Vás by se věnovalo tak chvályhodné činnosti jako Ali Mahmed Ibn Rašíd?). Pokud někoho předem označíte za teroristu a odmítnete mu z toho důvodu dát šanci, aby Vám prokázal opak, pak ho zároveň tlačíte do role, kterou jste mu ušili už při prvním setkání, protože jeho veškerá snaha nemá odezvu a západní společnost mu je uzavřena, hází mu klacky pod nohy a nebaví se s ním. Paradoxem je, že naše předsudky vytváří nové skupiny, které později splynou s nějakým organizovanějším celkem („Nemají tě rádi? Pojď k nám, my jsme na tom stejně.“), kde na vrcholu pyramidy stojí teroristická organizace (ne vždy!!!), tudíž si řekneme, že jsme měli pravdu, že to opravdu terorista byl a náš předsudek se ještě prohloubí. Nenávist se tak pořád a pořád zvětšuje na obou stranách a sama sebe podmiňuje.
Zbavme se proto svých předsudků a nehledejme na každém hned to špatné…
Komentáře
Přehled komentářů
Po slohové stránce to není nejlepší úvaha, možná by to chtělo přepsat, ale co se týče obsahu, nic špatnýho na tom není. Nemyslím si, že tomu rozumím, ale myslím si, že tomu rozumí málokdo. Je to článek o předsudku, což jsi asi nepochopil(přiznám, může to být špatným slohem) Neřeším původ terorismu, a když, tak jen stručně o jednom z mnoha pramenů. Řeším to, co tě napadne, když vidíš Muslima. Rovnou jsem mohl napsat článek o tom, že vidíme v romech jen zloděje. Chtěl jsem tím naznačit, že neoprávněný předsudek může dotyčného vtlačit do role, kterou mu přisuzujeme.
.
Jenom kecy nestačí! Projeď si příčiny 1. a 2. světové války(bude ti stačit i středoškolská učebnice). Myslíš, že by Hitler uspěl, kdyby nebylo Německo v prdeli? Co se týče 1. světový, tak tam jsou příčiny úplně někde jinde, plamenná slova tam zas takovou úlohu neměla. Nevím, na základě čeho jsi přesvědčen, že tyto dvě války zažehly kecy.
Náboženství jsem vynechal ne proto, že bych se bál jej do toho motat, ale protože v článku nechci řešit podstatu terorismu, ale předsudku. I když i na předsudek má náboženství vliv, to je pravda. Mým názorem však je, že dnes už není náboženství důvod konfliktů, ale pouhou záminkou.
.
Atila vyrostl v Římě jen proto, aby se stal jeho úhlavním nepřítelem. Vyrůstáš v cizí kultuře a obdivuješ, jak vyspělá je po technologických stránkách. Na druhou stranu jsi znechucen touto společností. Lidi si sami sebe neváží, veškeré hodnoty jsou zadupány do země a zality betonem. Syn si neváží ani otce a matku. Kamkoliv příjdeš, koukají na tebe skrz prsty, jen málokdo tě bere jako sobě rovného. Čím víc víš, tím víc si uvědomuješ, že západní svět ždímá tvou zemi jako houbu. Proč s tím nezkusit něco dělat? Nevím proč Usáma nemá rád západ, přestože díky němu zbohatnul, ale teorií se dá vymyslet během chvilky spousta, takže to není zas tak hrozně neprůstřelnej argument, za jaký ho máš.
.
Každopádně děkuji, že jsi si článek přečetl a okomentoval. Není to nějak úžasná úvaha a má spousty děr. Jsem si toho vědom. Rád bych si přečetl něco od tebe, tak jestli máš nějaké svoje stránky nebo tak, pošli mi sem odkaz.
Ještě jednou díky...
Brrrrrrrrrrrrrrm:)
(Dospělák, 24. 2. 2009 1:08)Myslíš že tomu rozumíš co? To si teda splácal pátý přes devátý... Vážně myslíš že jenom kecy nestačí? Stačily k 1. i 2. světový! A co náboženství, napadlo tě to vůbec? Nebo nemáš odvahu ho zmínit? Usáma obchodoval s Amerikou a jeho rodina z toho zbohatla! Ale přesto nenávidí západ, jak se s tim tvá dětsky jednoduchá teorie vyrovná?
Brrrrrrrrr:o)
(Kolda, 24. 2. 2009 12:05)